Blog k tématu měsíce dubna

P.Matúš Kocian: v otázkách ekologie nám opět ujíždí vlak

10. 4. 2010 20:47

Proběhlo už u vás někdy žehnání zvířat? Víte, co vyjadřuje? Nejen k tomuto, ale i k mnohým palčivým otázkám vztahu křesťana a stvoření se nám dostalo odpovědí od dalšího vystudovaného biologa mezi kněžími Matúše Kociana.


Všude, kde sloužíte, pořádáte žehnání zvířat. Jaké jsou reakce farníků? Rozumí obřadu i nevěřící?

Reakce farníků znám spíš ty kladné. To víte, záporné reakce se člověk dovídá obtížněji. Ten, komu to nic neříká, tak tam zkrátka nejde. Žehnání zvířat nepovažuji za nějakou levnou atrakci, či touhu po zviditelnění. Zvířata žehnám proto, abych něco důležitého vyjádřil. Pro mě není to samé požehnat zvíře anebo auto. Zvířata jsou nám ze všeho stvoření nejblíže a podle knihy Geneze se dá říci, že to jsou naši bratranci, ne-li dokonce bratři. Geneze to vyjadřuje tím, že zvířata (pozemská) byla stvořena ve stejný den jako člověk a dostala týž dech života. Člověk dává zvířatům jména, což znamená blízkost, vztah. Zvířata cítí a prožívají emoce, smutek, strach, bolest. Tím vším jsou nám blízko a my se můžeme do značné míry do nich vcítit. Proto zasluhují naši zvláštní péči a ochranu. Zvířata žehnám proto, abychom si uvědomili, že je máme od Boha, a že on, který miluje všechno, co stvořil, od nás také žádá podobné jednání.

Obřad žehnání zvířat se šíří i do dalších farností. Zdá se Vám, že křesťané dnes více pociťují napětí mezi člověkem a ostatním stvořením? Jaké jsou příčiny?

Neřekl bych, že pociťujeme napětí, ale spíše absenci harmonie. Jestli je zde nějaké napětí, pak je v nás samotných a vzniká z našeho odtržení od přírody, z narušených vztahů s Bohem, lidmi i ostatním stvořením. Často připomínám, že křesťanská spiritualita v minulosti zdůrazňovala katastrofální důsledky odtržení od Boha. To je samozřejmě správně. Dnes je na čase uvědomit si, že podobně katastrofální důsledky má i odtržení od přírody. Člověk je totiž uprostřed mezi Bohem a sub-humánní přírodou a nemůže dobře fungovat ani bez jednoho ani bez druhého.

Vidíte jako větší problém odcizení od přírody u „městského“ člověka, nebo jiný typ odcizení ve vztahu ke stvoření u lidí, kteří jako zemědělci zajišťují obživu všech.

Zeměkoule je dnes příliš malá a všechno příliš úzce propojené. Nelze už odlišit jasně městského člověka od venkovského. Skoro všichni kupujeme maso a vejce z nehumánních velkochovů, jíme geneticky upravené potraviny a maso „nadupané“ antibiotiky, hormony a další chemií. Používáme výrobky, které byly testovány na zvířatech a způsobily jim mnohé utrpení. To všechno z nás dělá spolupachatele hříchů konzumu západní společnosti.

Člověk je vrcholem stvoření. Je dnes ohrožen spíše „biocentrismem“ sesazujícím ho do pozice „obyčejného živočišného druhu,“ nebo přetrvávajícím panským poměrem k přírodě? Jaká je střední cesta?

Podle již zmíněné knihy Geneze není vrcholem stvoření člověk, nýbrž šabat. Sedmý den znamená odpočinek Hospodina, eschatologický pokoj všeho stvoření. K tomuto pokoji směřujeme, ale ještě tam nejsme. Člověk je ohrožen sebou samým, tedy hříchem. Tak tomu bylo od doby, co je člověk člověkem. Dnes je nové pouze to, že prostředky, které má člověk k dispozici, jsou nebývale mocné. Dost mocné na to, aby člověk zničil sebe sama. Přírodu však s největší pravděpodobností nezničí. I když se budeme sebevíce snažit, pravděpodobně švábi, potkani a holubi nás přežijí.

Ale teď vážněji. O biocentrismu a antropocentrismu bylo napsáno už mnoho knih. Postavení člověka, dle mého názoru, nelze zpochybnit. Už proto, že vždycky se nutně na všechno budeme dívat lidskýma očima. Jiné oči si zkrátka nenasadíme. Ovšem jako bytosti stvořené k obrazu Božímu, bychom se měli také snažit věci vidět alespoň trochu pohledem Božím. Pro nás křesťany by, dle mého názoru, měl být závazný kristocentrismus: Kristus kosmický, Pantokrator, Spasitel celého vesmíru, ten, „skrze něhož a pro něhož je všechno stvořeno a všechno v něm trvá“. Ten, „v němž bude sjednoceno všechno na nebi a na zemi, když se naplní čas pro dílo spásy“. To považuji za náš základní postoj a to je také postoj, s nímž bezesporu můžeme oslovovat i nekřesťany. Víte, velmi mě mrzí, když sleduji, jak nám v otázkách ekologie opět ujíždí vlak. Jakoby se opakovala situace z 19. století okolo dělnického hnutí. Než jsme se rozhoupali, už tu byly odbory, marxismus a další směry. Katolická církev přišla sice s velkou pompou, ale s křížkem po funuse. Dnes vidím to samé v ekologii. Máme Greenpeace, Zelené a všelijaké více či méně radikální směry, ale katolíci opět považují tuto problematiku za něco cizorodého, co k víře nepatří. A to je špatně. Všechno, do čeho pustíme Krista, se stává katolickým, stává se naší srdeční záležitostí. Kéž bychom to pochopili dříve, než nám zase ujedou všechny vlaky.

Odbočme. Když predátor loví bezbrannou kořist, neváhají to někteří pozorovatelé označit jako krutost. Jedna z křesťanských odpovědí říká, že nelze považovat za dobré či zlé jednání mimo prostor svobodné vůle vlastní člověku. Existuje ovšem i vhled mluvící o narušení a nedokončenosti stvoření…

Krutost je podle mě jednání, při němž někdo záměrně způsobuje utrpení někomu jinému. Predátor v přírodě málokdy loví bezbrannou kořist. V přírodě je všechno vyváženo tak, aby i kořist mohla přežít a založit další generace. Predátor neloví kořist proto, aby jí způsobil utrpení, ale aby přežil. A to je něco docela jiného než např. býčí zápasy, při nichž svobodní lidé záměrně způsobují bolest a vyžívají se v utrpení živého tvora. To jsou zvrácenosti, které by měly být křesťanům cizí, natož, aby se pořádaly v křesťanských zemích. Podobně šlechtění zvířat na maximální produkci masa i za cenu, že se tato zvířata nebudou moci přirozeně pohybovat, že budou mít problémy s dýcháním či krevním oběhem, jen abychom si my více nacpali žaludky. I to je zvrácenost, kterou bychom měli umět jasně pojmenovat.

Stvoření zajisté není dokončeno, tak jako celý vesmír není dokončen. Ani každý z nás není hotov, dokud nepředstoupí před Boží tvář, aby byl proměněn v chválu jeho Božské velebnosti. Onen šabat již je zde a zároveň ještě ne. My všichni s celým tvorstvem čekáme na vykoupení. Kéž bychom alespoň my křesťané byli viditelným znamením tohoto vytouženého pokoje.

za signaly.cz se ptal plihalik

RNDr. Matúš Kocian, Ph.D. (*1969 v Trnavě) vystudoval systematickou zoologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Nastoupil na místo odborného pracovníka Výzkumného ústavu rostlinné výroby v Praze-Ruzyni a dokončil postgraduální doktorandské studium. V letech 1998 – 2000 se prohloubil jeho náboženský život a rozhodl se pro duchovní dráhu. Nejdříve pobýval v komunitě karmelitánů v Itálii poblíž Janova. Potom se rozhodl pro kariéru diecézního kněze a vystudoval teologickou fakultu – první dva roky v Praze na KTF UK a zbývající tři roky na Papežské lateránské univerzitě v Římě. V roce 2005 byl vysvěcen na jáhna a 24. června 2006 v katedrále sv. Víta na kněze. Působil nejprve jako jáhen v Kolíně a kaplan v Praze Holešovicích u sv. Antonína. V oblasti teologie a duchovního života navázal na první povolání a zabývá se otázkami vztahu člověka k přírodě. Z jeho dalších zájmů a aktivit uveďme např. ilustrační činnost. Ilustroval pět přírodovědných knih a několik desítek vědeckých a populárně vědeckých článků. Od roku 2008 je duchovním správcem v Českém Brodě.

medailon a foto: farnostbrod.cz

Zobrazeno 6803×

Komentáře

vitekk

Pane Ponížile,<br />
píši zde tuto reakci z pozice studenta Agronomické fakulty s praxí, můj táta pracoval přes třicet let v oboru, takže nějaké informace mám. Pro Vás zde nebudu uvádět nic nového, spíše pro náhodného čtenáře. Je jistě pravda, že kontroly v ČR i celé EU ohledně bezpečnosti potravin jsou přísné. Zkrmování antibiotik a využívání růstového hormonu je zakázané. Netoliko však za hranicemi našeho krásného kontinentu a ve světě globálního obchodu... Samozřejmě, že léky mají ochrannou lhůtu, ale co rezidua? Ať už v potravinách nebo v životním prostředí vůbec. A nemusím zdůrazňovat, že v zemědělském byznysu jde na prvním místě o to "aby to prošlo" všemi kontrolami. Ano, máme samozřejmě povinnou registraci a zkoušení, např. pesticidů, ale jak říká Ing. Dreiseitl z Výzkumného ústavu rostlinné výroby v Kroměříži, a tím už skončím, "kam se hrabe automobilová doprava se všemi obětmi nehod na zemědělství", myšleno v souvislosti s používáním chemikálií v rostlinné

ponda

Váš text upozorňuje na nebezpečí antibiotik a hormonů, ale má úplně jiný styl než bulvární věta:<br />
...jíme geneticky upravené potraviny a maso „nadupané“ antibiotiky, hormony a další chemií.<br />
A to mi vadí!

Zobrazit 15 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková